ČERVÁNKY.

Jaroslav Vrchlický

ČERVÁNKY.
Červánky opět na blankytu svých rozhazují růží nach a v jednom třpytu, svitu, kmitu jich let v svou náruč azur stáh’, na vlnách žhnou i na hor štítu! Jak možno, dítě, bez soucitu v jich plamen patřit? Či snad nach ti kouzlí na tvá líčka v třpytu červánky? Tvých krásných očí pod záštitu se utíkám v svých myšlenkách! Tvé srdce hoří, na poplach je slyším bíti v sladkém citu, když líbám čílka, šíje v skrytu červánky! 11