Symfonie živlů.

Jaroslav Vrchlický

Symfonie živlů.
Země: Jak z mraků měsíc já z propasti temna se nořím a se směju slunci vstříc, má duše stoupá z květůkvětů, vůně jemnájemná, a z lesů šumu, řvaní lvic. Oheň: Jak titán tryskám z jícnu hor a z temna a hvězdám házím rubíny své vstříc, v prs přírody má síla šlehá jemná, zrá hrozen, plane křídlo mšic. Voda: Mé peřeje se valí mořem z temna, jak padaly by s boha sněžných kštic, má v blescích hoří plocha přetajemná, on zhlíží tam svou líc. [15] Vzduch: Já vztáhnu křídlo, houknu hromem z temna, se valím, ether, v dráhy vlasatic, dnes vichřice a zítra píseň jemná se přes violy vznášejíc. Člověk: Vy vladaři! Jak vy já povstal z temna, cos z vaší síly plá mi v zrak a líc, jen slza má dí, bohu výtka jemná: Nic z ničeho jdu v nic! 16