NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI.

Jaroslav Vrchlický

NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI. (Panu řiditeli Klim. Čermákovi.)
Stál jsem na vlhké dlažbě pod gotickou klenbou, blíž zdi, kde druhdy byl pochován Žižka. Stál jsem a dumal na místě tom, kde nezkrocený si k spánku uleh’ a kde tiše dřímal v slávě a úctě, než přišel tupý žoldák, a ostrým vypáčil rýčem mříž hrobu a rozbil desku, než přišel tupý žoldák, ty drahé vyzved zbytky, než hrobku rozházel a srovnal se zemí poslední lůžko olbřimých údů. Stál jsem a dumal a ptal se v duchu: 148 Proč ničeho nám nedopřeje zlý Osud? Proč vše nám béře? Proč nevzbudil Bůh ve poslední chvíli nám srdce horoucí a silnou ruku, jež byla by s láskou ty kosti zachránila, jak onen převor Ravenský, jenž Dantu prokázal lásky službu, než moh’ je spáliti katan na povel papežské bully? Stál jsem a dumal: a myšlenky mé létly v minulost, kdy pouhé jméno tvé, zvuk pouhý stačily, Jene, děs nahnat císařskému majestátu, že v chvatu největším rozkázal sebrati vše zavazadla, že odřekl nocleh a jako běsy štván ujížděl odtud, neb v tichém chrámu najednou před ním se zvedal obrovitý tvůj stín, Jene, s palcátem pozdviženým odvetou hroze! Stál jsem a dumal: jaká jest síla tradice po staletí a jaká drtící hrůza 149 se snáší z uražené velebnosti ducha a vrývá se hluboko do srdcí zloby, je bičujíc důtkami antických Erynií... Stál jsem a dumal: Kde tlí tvé kosti? Či vskutku spálila je ruka fanatická? Prach svatý zda rozházela v čtyři úhly světa? Či zbožná ruka bratří je skryla kamsi v nedostupný úkryt potomkům v úkoj? Ó, šel bych z místa k místu a klepal na zeď každou a pilíř a šeptal a pravil: Ozvi se nám, ozvi, dej znamení, zjev, kde jsou tvoje kosti, ať schátralé luze jsou postrachem, ať zženštilému pokolení jsou povelem, ať dobrým vnukům jsou radosti ukojením a posilou... Však darmo! – Chrám je pustý a hluchý, zeď bílá, holá, s vlhkými skvrnami 150 dlažice chladné; jen pověst a s křídlem již potrhaným kol létá nad hlavou pozdního vnuka, a šeptá s tupou resignací dědů: Zde dřímal Žižka! 151
Básně v knize Západy:
  1. BÁSEŇ LETNÍHO DNE.
  2. I. V klínu všecky kvetoucí růže léta,
  3. II. Mluvme tedy o lásce, mluvme, drahá!
  4. III. Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou
  5. DĚTSKÉ HRY.
  6. OLYMPIJSKÉ HRY.
  7. ŠERM.
  8. HERNA.
  9. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou.
  10. II. Tak milý sen, tak měkce splývavý,
  11. III. Celé nebe – plachta šedá,
  12. IV. S nebe deště celé toky
  13. V. Co tu slzí takým deštěm skane!
  14. ELEGIE PODZIMNÍ.
  15. VEČERNÍ STESK.
  16. JARNÍ SCÉNA.
  17. báseň bez názvu
  18. VEČERNÍ KRAJINY.
  19. STARÁ ALLEGORIE.
  20. KLÁŠTERNÍ ROMÁN.
  21. I. VÁM.
  22. II. NÁŘEK.
  23. III. JOBOVI PŘÁTELÉ.
  24. IV. OPISOVAČ THORY.
  25. V. KIŠENĚV.
  26. VI. MORRIS ROSENFELD.
  27. VII. STARÉ SYNAGOGY.
  28. VIII. SVÍCEN.
  29. PODOBIZNA.
  30. RADA.
  31. RABINSKÉ PRŮPOVĚDI.
  32. ROSENFELD – SLEPEC.
  33. HOLUB.
  34. I. I v lásce obětí jsme egoismu.
  35. II. A zas to srdce, nerozumné děcko,
  36. III. Tak nikdy, věř, jsem snům neblahořečil
  37. IV. I já byl smuten. Ne snad z pochybnosti
  38. V. Můj smutek byl jen synem lásky mojí,
  39. VI. Přemýšlel jsem, kterému z všech smyslů
  40. VII. Tak stvořili jsme sobě jiný svět.
  41. KLET A KLUK.*)
  42. POD OBRAZ NAPOLEONA I.
  43. NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI.
  44. O VÁCLAVU ČTVRTÉM.
  45. SAXA LOQUUNTUR.
  46. VELKONOCE roku 1906.
  47. V STARÉ ZBROJNICI.
  48. DĚJINNÁ CHVÍLE.
  49. U SV. MARTINA VE ZDI.
  50. EXCELSIOR!