VELKONOCE roku 1906.

Jaroslav Vrchlický

VELKONOCE roku 1906.
Staré Velkonoce Krista s novým jara půvabem, s novým kvítím, s ptactva zpěvem, pozdravují starou zem. Ta se v proudech světla koupá, v hlasném zpěvu vlaštovic, prvních fialek co stoupá mladistvý dech slunci vstříc! Staré symboly zas mluví řečí svojí odvěkou, jakoby se lidí ptaly, proč svá pouta nesvlekou? Kolikrát má tragoedie očisty a výkupu vyznít v prázdno scenerie lidstvu v novou potupu? Člověk, jediný syn Boží, má být ročně křižován, luze v posměch skován k sloupu, poplván a snižován? 159 Ujařmen v hrob, vstát má zase, ovšem, ideálně jen, v symbolu a v písní hlase, by snem zůstal dále sen? Skoro hořkostí dnes plní Velkonoce lidskou hruď, dál tmy stojí nad propastí, kdo chtěl říci: Světlo buď! Svoji příroda dál vede, staré šalby znova tká, včela bzučí, pavouk přede, věčná Vesny pohádka. Úbělovým svítí květem do cest, strží, starý hloh, skřivan jásá, jak by v závod za tím sluncem letět moh’. Od pluhu skráň oráč zvedá, před sebou zří zlatý pruh, na hruď jemu záře sedá, dýchá zem a voní luh. Staré Velkonoce Krista spřádají své báje dál: Chtěl bys žíti? Chtěl bys mříti? Rád mít, jak on miloval? Duše! co tě k zemi sráží? Proč máš věčně čelem bít démantové o zápraží, za kterým je Bůh tvůj skryt? 160 Což v sled tobě neozve se lásky sladkým tajemstvím? Hleď, jak z kaditelnic nese modravý se světlý dým! V jeho ty se ponoř proudy a vzleť k trůnu Věčna výš, snad ty tajné Boží soudy, dráhy lidstva pochopíš! Zatím v ucho tobě duní vzdálených měst zemětřas, kde kvet’ ráj, tam zejí pouště, šakalů zní, supů hlas. Všady zmar a zhouba jistá, v základech se chvěje zem v staré Velkonoce Krista s novým jara půvabem. 161
Básně v knize Západy:
  1. BÁSEŇ LETNÍHO DNE.
  2. I. V klínu všecky kvetoucí růže léta,
  3. II. Mluvme tedy o lásce, mluvme, drahá!
  4. III. Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou
  5. DĚTSKÉ HRY.
  6. OLYMPIJSKÉ HRY.
  7. ŠERM.
  8. HERNA.
  9. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou.
  10. II. Tak milý sen, tak měkce splývavý,
  11. III. Celé nebe – plachta šedá,
  12. IV. S nebe deště celé toky
  13. V. Co tu slzí takým deštěm skane!
  14. ELEGIE PODZIMNÍ.
  15. VEČERNÍ STESK.
  16. JARNÍ SCÉNA.
  17. báseň bez názvu
  18. VEČERNÍ KRAJINY.
  19. STARÁ ALLEGORIE.
  20. KLÁŠTERNÍ ROMÁN.
  21. I. VÁM.
  22. II. NÁŘEK.
  23. III. JOBOVI PŘÁTELÉ.
  24. IV. OPISOVAČ THORY.
  25. V. KIŠENĚV.
  26. VI. MORRIS ROSENFELD.
  27. VII. STARÉ SYNAGOGY.
  28. VIII. SVÍCEN.
  29. PODOBIZNA.
  30. RADA.
  31. RABINSKÉ PRŮPOVĚDI.
  32. ROSENFELD – SLEPEC.
  33. HOLUB.
  34. I. I v lásce obětí jsme egoismu.
  35. II. A zas to srdce, nerozumné děcko,
  36. III. Tak nikdy, věř, jsem snům neblahořečil
  37. IV. I já byl smuten. Ne snad z pochybnosti
  38. V. Můj smutek byl jen synem lásky mojí,
  39. VI. Přemýšlel jsem, kterému z všech smyslů
  40. VII. Tak stvořili jsme sobě jiný svět.
  41. KLET A KLUK.*)
  42. POD OBRAZ NAPOLEONA I.
  43. NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI.
  44. O VÁCLAVU ČTVRTÉM.
  45. SAXA LOQUUNTUR.
  46. VELKONOCE roku 1906.
  47. V STARÉ ZBROJNICI.
  48. DĚJINNÁ CHVÍLE.
  49. U SV. MARTINA VE ZDI.
  50. EXCELSIOR!