MÁJOVÁ.

Jaroslav Vrchlický

MÁJOVÁ.
Máj, čtveračivý hoch, se usmál jen a hloh juž zaplál v nach a sníh, hle, pryskyřník, kam vstoup, a přes lávku se houp; zní v sítí checht a smích. Dál zatočil se v hvozd a zahvizd za ním drozd a juž měl světa půl, kol myslivny se bral, u plotu zaťukal na spící, němý úl. A vzduchem rozzvučel se zástup zlatých včel, on vlet v jich bzučnou druž, 30 kde lesní dumal sráz, tam kukavice hlas naň volal: Pospěš juž! Pak v budce na dvorku též vzbudil sýkorku, dál v paprscích se krad. A zmizel. Do oblak? Ne, ve tvůj smavý zrak, v tvé brady důlek vpad. 31