KOUT IDYLY.

Jaroslav Vrchlický

KOUT IDYLY.
Pár křivých, starých vrb se k vodě kloní a smáčí svislé dlouhé větve do ní; klín údolí veliký topol střeží, kol jehož paty chladný potok běží, plot liskový je neproniklý, hustý. Tam sedlo děvče s ohnivými ústy as šestileté, nožky bosy mělo a modrý zrak po krávě otáčelo, osmahlé ručky mělo plny trávy. A důvěrné a velké oko krávy na děcku tkvělo, plno němých díků, co v chumáč žabince a pryskyřníků a pampelišek, žebříčku a býlí se bořil krávy jazyk pěnou bílý. Juž z ruček snědla, teď ji hledá v klínu. Dvě šídla zelená se honí v stínu. 73