PACHITA.

Jaroslav Vrchlický

PACHITA.
Co to stálo krušné práce, věru, má jí dosyta, než ten pestrobarvý zrádce naučil se křičet sladce: Pachita! Ovšem, sladce jenom pro ni, jako tóny varyta papouškův skřek drsný zvoní, v sluch se to jak perly roní! Pachita:Pachita! Od rána až do večera co se kolem nalítá! Pohádka jak pestroperá, drahokam do jizby šera – Pachita! 113 Skloněn k její ručce bílé jak ji klove, necita; křídly tluče hlavu chýle, křičí ve hře rozpustilé: Pachita! A jí nad tím v dětském oku čistá radosť prokmitá, za ní on tu v každém kroku, ona za ním v jednom skoku: Pachita! 114