I. POVZDECH BÁSNÍKŮV.

Jaroslav Vrchlický

I.
POVZDECH BÁSNÍKŮV.

Vyletěly písně jak skřivánků dav, když to luhem plá a pučí, bez pout ledu když zas hučí uvolněný splav. Rozlétly se písně jako lehký pýr z pampelišky větrem letí, již rozfoukly v smíchu děti – drobných hvězdic vír! [123] Nevím sám, ó, bože, co jen bude z nich; skřivana přec kdosi slyší, ráno polem když jde v tíši v jhu myšlének svých. Nevím sám, ó, bože, jaký jejich cíl, pampelišky drobné pýří vzduchem aspoň hýří, víří větru v kratochvil! Ale písní osud jaký bude jen? K útěše mi chvilku zníti a pak v knize, v prachu tlíti nekonečný sen. Bude osud jejich jako skřivanů zapadlých po krátkém pění v pustém kraji do osení časně po ránu. 124 Bude osud jejich jako pýří rej! který sotva vzduchem počal a juž cesty kalný močál v ráz pohltil jej. Budiž! – Resignuju, vše má skon, i květ, myšlének mých pestré pýří zřím, jak jiných hlavou víří věčný spád a let; Aa skřivany písní, jimiž zhrdne svět, slyším – to mi k štěstí dosti – kdes nad brázdou budoucnosti jásati a pět! 125