Meditace.

Viktor Dyk

Meditace.
Ten obraz nyní duše moje sní, – on tíhou svojí do ní zarývá se –! Je léto – noc je – chvíle půlnoční. Zem’ leží ticha v tmavé svojí kráse. Obrysy temné vidět nyní jen. Co netopýr tu přelet’ lehce, tiše. – Ten ještě jímá duši moji sen: Ty slyšíš, kterak zvolna země dýše. A všechno skryto v městech vzdálených. Ti jedni spí, ti druzí v krčmách pijí. A frivolní zní do ulice smích..smích... Eh, celkem;celkem jedno. Všichni dobře žijí. Zem’ dýchá zvolna..zvolna... Všechno temné je. A zoufalec se na vše rozpomene! Hle, lehl sobě znaven v koleje. A vlak se blíží, – oči rozpálené! 49
Básně v knize A porta inferi:
  1. Píseň podzimní.
  2. Otázky.
  3. Triumf.
  4. Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se.
  5. Žlutá růže.
  6. Drama.
  7. Pianissimo.
  8. Zaniknuvší refrain.
  9. Ta vášeň dohřměla.
  10. Nad svými starými verši.
  11. Hudba.
  12. Pohádka.
  13. Můj rytíři!
  14. Nálada Polabí.
  15. Vzkřiknout!
  16. Litanie k Panně Marii.
  17. Krajina duše.
  18. Výbuch.
  19. Poslední světla.
  20. Můj souveraine!
  21. Oblaka.
  22. Západ slunce Léta Páně...
  23. Sonet o smutném ránu.
  24. Bezsenné noci.
  25. Stín dávné doby.
  26. Šla duše moje.
  27. Krise.
  28. Bylo to takto:
  29. Improvisace na motiv z pohádky.
  30. Zapomenutá stráž.
  31. Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou.
  32. Nálada.
  33. Scéna.
  34. Delikátní motiv.
  35. 21. X. 1896.
  36. 31. X. 1896.
  37. Jdem.
  38. Meditace.
  39. Smuteční verše.
  40. Na melodii neznámé písně.
  41. Ironická ballada.
  42. Sentimentální ballada.
  43. Jdu říší strnulou.
  44. Na nedopsané drama.
  45. 16. I. 1897.
  46. Vzpomínáš?!
  47. Habemus papam...
  48. Dobře ti rozumím.
  49. Usque ad ultima.
  50. Praedistinace.
  51. Ballada o fatu vzpoury duše.