Sentimentální ballada.

Viktor Dyk

Sentimentální ballada.
I on ví: V království předků to kdesikdesi, uprostřed lesů, hor stojí ten hrad. Není tam příšery, která tak děsí... A kdo tam pronikne, umí se smát! Smáti se do oblak, která tam čistá! Smáti se v komnatách, kde bol vždy ztich’! Smáti se všemu, co vzrůsti se chystá! Dětinský, veselý, volný ten smích! To on ví. V paláci trvá však dále uprostřed hladkých svých dvořanů řad. Království spravuje ku Boží chvále. Moudrý je, slavný je – nezná se smát! A kdyby odešel, v nový cíl věře, ví, hrad ten zaklel by démon mu pryč..pryč... Devíti zámky by zavřel mu dvéře, do řeky hodil by železný klíč! 53