Praedistinace.

Viktor Dyk

Praedistinace.
Praedestinován k nejmraznější hrůze, svou duši zvyk’ jsem v oltář Krásy klást. Své litanie čtu tam drzé lůze, a kritik jejich slyším hloupý žvast... Jdu hvozdů tmou bez v slunce žhavé víry, náměstím plným, kde nebudu sám! Co zpěvy svoje ve svět kladu šírý, já na panenství jejich vzpomínám... Na cudná jitra, čistých snů svých vání, na tvrdé bouře, osamění, stesk. Jdu hvozdem temným, lesem umírání, zavírám knihu věky starých desk! A v čistých chrámech, kde jsem dřív’ se kořil, je psáno plno blasphemických vět. A umělec, jenž nový motiv stvořil, slyší jej hráti z ulic flašinet! Pár cigaret pak mládež koupě chtivá nese si s pýchou z Krásy trafiky. A hudba zní, a chytrý kritik kývá. Já vidím básně, ne však básníky. 61
Básně v knize A porta inferi:
  1. Píseň podzimní.
  2. Otázky.
  3. Triumf.
  4. Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se.
  5. Žlutá růže.
  6. Drama.
  7. Pianissimo.
  8. Zaniknuvší refrain.
  9. Ta vášeň dohřměla.
  10. Nad svými starými verši.
  11. Hudba.
  12. Pohádka.
  13. Můj rytíři!
  14. Nálada Polabí.
  15. Vzkřiknout!
  16. Litanie k Panně Marii.
  17. Krajina duše.
  18. Výbuch.
  19. Poslední světla.
  20. Můj souveraine!
  21. Oblaka.
  22. Západ slunce Léta Páně...
  23. Sonet o smutném ránu.
  24. Bezsenné noci.
  25. Stín dávné doby.
  26. Šla duše moje.
  27. Krise.
  28. Bylo to takto:
  29. Improvisace na motiv z pohádky.
  30. Zapomenutá stráž.
  31. Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou.
  32. Nálada.
  33. Scéna.
  34. Delikátní motiv.
  35. 21. X. 1896.
  36. 31. X. 1896.
  37. Jdem.
  38. Meditace.
  39. Smuteční verše.
  40. Na melodii neznámé písně.
  41. Ironická ballada.
  42. Sentimentální ballada.
  43. Jdu říší strnulou.
  44. Na nedopsané drama.
  45. 16. I. 1897.
  46. Vzpomínáš?!
  47. Habemus papam...
  48. Dobře ti rozumím.
  49. Usque ad ultima.
  50. Praedistinace.
  51. Ballada o fatu vzpoury duše.