Tryzna za Boecklinem.

Jaroslav Vrchlický

Tryzna za Boecklinem.
I. I.
 Ze světa, za kterým zavřel jsem závory dveří a oken, abych moh’ s duší svou po tichu hovořit sám, slézati písní svých Parnass a nálad svých strmící Brocken, dívat se poklidně v bludiště tužbám a tmám, padl tu divoký, zoufalý hlas, kosti mé provanul úžas a mráz, ač jsem zvyk’ patřiti v duše své krvavý západ, nemoh’ jsem v první ráz chápat smrti ten bizarrní nápad: Boecklin zemřel! II. II.
 K sobě jsem pravil tu: „Věku ty nový, čím lidstvu se hlásíš? Z největších světel že největší světlo krutě nám zhásíš? Jiní snad přijdou podle slov Goetha, vždy rodí je zem, většího sotva, v tobě, ó věku, naleznem!“ 163 Do mojí samoty bleskem tu zářivým šlehly,šlehly nymfy vše, satyrům kosmatým v náruč kdy vběhly, čarovné západy, umrlých ostrovy, antických chrámů vidění, draci a princezny, poutníci na mostech v cvalu a zděšení, zápasy kentaurů s netvory pralesů, s netvory vln, celý svět kosmický, celý svět legendy, zázraků pln, naivní víra ta, prorocké průseky, které sen přede, hlubokých pralesů Mlčení, jednoroh v stínu kde jede, na srázu Kavkazu trpící antický Job, hymny a paiany efebů ze zlatých dob, život a – hrob. Vše to se spřádalo, skládalo do mysli mé, jako když po letech staré své soudruhy najdeme! III. III.
 Viděl jsem obraz tvůj v rozkvětu mužné tvé síly s pohárem zdviženým, k ústům jejž Bezstarost chýlí, viděl jsem obraz tvůj s Dürera jak odlit desky: Smrt stála za tebou, na skřipky hrála ti hezky, do ucha hrála ti. – Ty Jsi však pevný zde stál, ty Jsi se smál, sleduje v písni té vidin svých klikaté stezky... IV. IV.
 S štětcem svým v pěsti své lhostejný ku písni Smrti, která je Skutečnost, Všednost je, která vše veliké škrtí, radost měl’s v umění, ve kterém Ideal s Bolem sloučí se na paian! Nad mojím stojíš tak stolem. Síliti měl jsi mne v zápasu denním a všedním, padl’s teď – Zděšen jsem výkřikem ze světa jedním, 164 ze světa, za kterým zavřel jsem okna i dvéře. Zpráva to poslední z duše mi oporu béře: Boecklin zemřel! V. V.
 Věku půl skoro již letělo nad mojí hlavou; znechucen prací svou, jako tím, co zve se „slávou“, znechucen nepřízní, která tu se všech stran syčí, s jakou mi hází v tvář kal svůj rod trpasličí. Co jsem ctil, miloval, odešlo v průběhu roků, prázdní se heroů řady a rostou legie soků, panáci zbývají, šosáci zívají, nevím, zda děti či blázni, bez citu, bez srdce tupí a suší a prázdní. VI. VI.
 Věku půl skoro již letělo nad mojí hlavou, letělo vichřicí soptící, bouřící, dravou, Hugo pad’, stoletý strom, Hamerling s zářící hvězdou na skráni kles’, Banvillův utichl rolniček stříbrných ples, paladin Tennyson ve Gralův ztratil se les, Leconte, lev znuděný, k otcům šel mythův svých spat, zmizel též Wagner, kterého hudby mystický hrom zněl v prostory, duchů zněl ve sabat, zhas’ Nietzsche vichřicí šílenství svát, a já se musím ptát: Věku co zbude, který se v arenu světovou hlásí? Jen otázky, problémy, záhady, pouhá „snad, možná i asi“! A ti, již zbyli tu, v dogmatech vězí, zbraň jejich pokryta předsudků zžíravou rezí, topí se v močálu bludů a skeptických thesí. 165 VII. VII.
 Ze světa, za kterým zavřel jsem závory oken i dveří, křik zní zoufalý, duše mé hladinu divoce čeří: Boecklin zemřel... Duše však zoufajíc posavad modlí se, věří... 166
Básně v knize Žamberské zvony a jiné básně:
  1. Zvonům kostela sv. Vojtěcha v Ž...
  2. In memoriam.
  3. Orion.
  4. I. Dél jsem doma nepobyl,
  5. II. Kvete šeřík. – Co to je,
  6. III. Starý pan učitel u školních vrat
  7. IV. Já všady byl jsem host
  8. V. Na severu do města jsem přišel,
  9. VI. Což opravdu již umlkám?
  10. VII. Někdo se vysloví lehce,
  11. VIII. Víc v širém světě nenajdete,
  12. IX. Jen k tomu bodu v žití doplouti,
  13. X. Onoho dne těžkou, trapnou cestu
  14. XI. Trpké slovo resignace!
  15. XII. Piniovou šišku z Apenin
  16. XIII. Já z těch, co zbyli k stráži idealu
  17. XIV. Kam, Pane, jdou ty vzdechy,
  18. XV. Bouř venku. Duše moje sní.
  19. XVI. Na nebi měsíc visí,
  20. XVII. Ne vždy to, co se myslí,
  21. XVIII. Je duše tak zimomřivá
  22. XIX. Cos čekám. – Nevím, co to bude,
  23. XX. Ach, kolikrát jsem nechtěl zpívat
  24. XXI. Žebráka potkal jsem, druha druh,
  25. XXII. K té hloubce, kde tvá vlastní duše sídlí,
  26. XXIII. Pravá láska nemůž’ býti uražena,
  27. XXIV. Zpět vržen v tmu se tmě již zvykám,
  28. XXV. Nové jaro klíčí ve mně,
  29. XXVI. Co mohu prosit, co mohu žádat
  30. XXVII. Bože, dej mi užít všeho:
  31. XXVIII. Buďsi život krátký, dlouhý,
  32. XXIX. Celý kraj byl sluncem zalit,
  33. XXX. Dnes kdyby žití knihu
  34. XXXI. Tu pravou radost z žití,
  35. XXXII. Obláčků bílých moře
  36. XXXIII. Černé oči žebravého děcka
  37. XXXIV. Můj osud jiný nebude,
  38. Hřejme si ruce!
  39. Siesta.
  40. Terciny.
  41. Píseň a cigareta.
  42. Meč Damoklův.
  43. Neurčité tóny.
  44. Polní maceška.
  45. Hra světla a stínu.
  46. Ananké.
  47. V polích v červenci.
  48. Přípitek.
  49. Sen.
  50. Jiný sen.
  51. Najady.
  52. Život.
  53. Talmudský motiv.
  54. Ať!
  55. Sloky.
  56. Stíny.
  57. Terciny.
  58. Ješitnost.
  59. Cogito, ergo sum.
  60. Terciny.
  61. Dnešní poesie.
  62. Struna didaktická.
  63. Parerga a Paralipomena.
  64. Básník a filolog.
  65. Po lektuře Goetheho.
  66. Kde jsou ty časy?
  67. Duch písní.
  68. Útěcha.
  69. Jiná útěcha.
  70. V upomínce.
  71. Rány lásky.
  72. Leknín.
  73. Almužna.
  74. Hodiny.
  75. Srdce.
  76. Den.
  77. Víno.
  78. Vzpomínky.
  79. Otázka.
  80. Život.
  81. Dny a noci.
  82. Štěstí a neštěstí.
  83. Slova.
  84. Blesky a reflexe.
  85. Žena.
  86. Člověk.
  87. Slzy.
  88. Všednost.
  89. Vděčnost.
  90. Dobrou noc!
  91. Loď.
  92. Celá moudrost.
  93. Po lektuře Danta.
  94. Jen to srdce!
  95. Sobě.
  96. V sklonu dne.
  97. Naladění dušičkové.
  98. Friedrich Nietzsche.
  99. Tryzna za Boecklinem.
  100. Bohatýr.
  101. In memoriam.
  102. Polsce.
  103. Dvacátému věku.
  104. Romance o mé písni.
  105. Orgie.
  106. Volná chvíle.
  107. Lidstvo k básníkovi.