Dvacátému věku.

Dvacátému věku.
Ty, který stoupáš z bezdna neznámého, dvacátý věku, v scenu světa z dáli, v tvář předchůdce se zahleď, než se vhalí v stín věčna pro nás pro vždy ztraceného. Ční neochvěné k nebi staré skály všech předsudků, titana nezdolného týž hlodá sup, kdo trpěl, v konec všeho dál trpět bude – zla to triumf stálý. Dost geniů v něm zrodilo se světu, a rovněž démonů, již v hněvu plášti svou slinu stříkli do každého květu. Dost hesel měl i spasných amuletů, a všecko zklamalo a zbylo záští a lítost po orgiích božských vznětů. * My, kteří sníme vždy o „zlatém věku“, jsme přestrašení, doufat něco více od tebe, nový, jenž jak blýskavice dnes sjíždíš do zvířených vášní vzteku; 171 Mymy, kteří v Krásy věčně mladém vděku a v lidskosti, jež něhy kouzelnice, smích zlákat můž’ i v Bídy shublé líce a slovy Krista mluvit ku člověku, Odod tebe pro lidstvo víc nežádáme, jen abys horší svého druha nebyl, jsme syti přechody vše projít známé. Za maskou snů se vždycky satyr šklebil, to víme, proto pevně jdem’ vstříc tobě, jen věrni Idealu v každé době. * A ten je Pravda a ten Právo sluje, ty zvítěziti musí řadou roků, ať zloba zbraně moderní si kuje, my věříme dál v štětec, dláto, sloku. Ať vlastní bratr stoupá v šiky soků, sám neví, k jakým břehům v příští pluje, my víme to: Bez pout a bez otroků nám vidin moře volné všem vstříc duje. V něm ostrov najdem; naše k němu touhy se nesly celý lidský věk a dlouhý, a do snů zpívaly nám sladce, vlídně; Toto ostrov Krásy, Pravdy je a Práva! Zda blíž tam dojdem’ v tobě? Naše sláva je pouze v nich, tož vítáme tě klidně. * 172 Tak, jenž jsem začal s černou skepse maskou, ó věku nový, sníti před tvou tváří, ve víru citů různých, jež se sváří, jsem skoro dojat, ať vše vyzní láskou! Ať konec bludných drah svých vidí staří, ze sadu Hesperid ať dávnou zkazkou jim kyne úsměvný v své božské záři plod Splnění! Ať všecko vyzní láskou! Ať athletická mláď v boj dál se žene ku hodům, jak je Shelley snil a Goethe, již najdouc lidstvo k svátku připravené. Ať starý Satan s šklebnou v tváři vráskou v prach klesne u pat stromu, který zkvete nad celým kosmem, kde vše vyzní láskou! 173