PROSLOV KE DNI 6. KVĚTNA 1906
V ten čas, kdy zmládlou silou přírody
do krajů našich vesna zavítá,
by mezi květy rozbila svůj stan,
kdy rázem tvor i člověk okřívá
323
a svět se mění v úsměv jediný,
cit života a ze života ples
do srdcí vchází, která zabrána
v dnu šerých jednotvárné předivo,
cos jako svátek cítí v sobě hrát,
kdy člověkem se cítí člověk víc,
chce na všem, co tu kvete, účast svou,
s vším shodnout se a všemu jíti vstříc
i nachýlené čelo zvedá se,
svět s novou rozhlíží se radostí.
Tak vítalo vždy lidstvo První máj,
by novou osvěžené nadějí,
když písněmi a květy okřálo,
se mohlo dále cestou práce brát;
co jindy temný velel v srdci pud
a lepší doby tucha nejistá,
dnes vědomě se hlásí, s úmyslem,
by lepší co jest v hrudi dělníka,
dnes vzplálo v jara vlídném úsměvu
cit radosti a lásky k životu,
v němž oko, zakalené sazemi
a kouřem výhní, vzplane požárem,
kdy mozolitá ruka odkládá
svůj nástroj, aby v družném přátelství
dlaň druha mozolitou hledala
neb kadeřavé hlavy dítek svých.
Tu vzkvětlou nivou když se rozhlíží
zrak, přítmí šerých dílen uvyklý,
zří v sněhu vonných hlohů státi stráň
a v lesku třešňového květu sad,
jak necítil by dělník poslední,
s tím silným citem lásky k životu,
cit příslušenství k drahé zemi té,
324
jež hýří v krásách vesny omládlé?
To jeho vlast. Je hrdý na ten kraj,
vzduch jehož dýše, jehož šlape zem
a jehož símě sil a počinu
v plod zralý ušlechťuje nejvíc on.
Kus vlastní práce vidí ve všem plát
a hrdý na matku svou zaplesá.
Máj přírody, máj lidstva, srdcí máj,
zas přišel, bratří! Vzhůru vzneste zrak
a věřte v starou píseň naděje,
že není snem a není přeludem
a není v příští prázdnou útěchou.
Vždyť cítit musíte jej v nitru svém
při sladkých zvucích tónů Mistrových,
jež zlatými se kolem včelami
nad vámi rozletí. Ó, prožijte
v jich blahé chvíle, v pyšném vědomí,
že rovněž na vás hrda patří vlast.