I. Jarní.

Jaroslav Vrchlický

I.
Jarní.

Hleď, Milo, na kaštanu zlatí se brunatné juž pupeny, a v jedno kolo na souvrati jsou sedmikrásy skupeny. A čápi letí valem z jihu, a vzduchem zní křik vlaštovic, je tady jaro v okamihu, juž cítíš, duje ve tvou líc. Na křídlech sladkou vůni nese, ji sype v lučiny a hvozd, juž kukačka se hlásí v lese a na zdi v kleci starý drozd. To bude všude záře zlaté a paprsků a veselí ze slunce číše vrchovaté, den každý bude nedělí. 85 To bude běhání a hraní tu na dvorku, tam v alejích, v mé dumy tvoje štěbetání, v mé verše až tvůj vpadne smích! Tu místo školy „školka“ počne, tu míč a obruč těkavý a za motýlem v plesné skočné se nožky tvoje nestaví. Co stromy budou moře květů, třpyt zlata každá pěšina a každý motýl – kvítek v letu, a motýl spící – květina: U okna budu tiše státi a hledět v modro do nebe, a spokojen se usmívati, že vše to, dítě, pro tebe! 86