Hrdé sloky.

Jaroslav Vrchlický

Hrdé sloky.
Vždy moři bouřnému bych svěřil tíž svých dum, vždy hvozdům hučícím a zářným západům, vždy hvězdám v daleku, vždy ptáku na sněti, vždy lani ve houští, vždy doma svému psu, vždy tigru na poušti, – však nikdy člověku! Neb lesy, ocean a nebe zářící jsou božsky lhostejny v pláč duše truchlící, pták pěje klidně dál; laň, pes tě vyslechne, byť třeba nechápal, a tigr, tobě vděk, snad by tě rozsápal – však člověk by se smál. 120