Nemoh domů.

Jaroslav Vrchlický

Nemoh domů.
Ten malý, bledý hošík, jenž hrával si vždy denně s obroučkem nebo míčem pod okny na trávníku té osamělé villy, dnes v malé úzké leží rakvi, dnes v samém leží kvítí a sepjaté má ručky, v nichž drží bílou růži. Však divno! Oči hluboké a snivésnivé, ty drahé, modré očioči, ty zavřít nemůže, ty v prázdno zejí jak výčitka a bolest. Je zavírala matka s pláčem Dolorosy i otec v němém, palčivém svém bolu, však, darmo, hledí v prázdno ty drahé, modré oči jak výčitka a bolest. 122 Proč umřel ten hoch bledý? To nepoví vám otec ani matka, neb sami nevědí to, ani lékař to nevěděl – on umřel pouze proto, že nemoh domů. Měl zvykem vždycky předběhnouti chůvu, sám najíti svůj domov, sám slézti všecky schody jak člověk dospělý, měl z toho radost, že sám se dostal domů. Tak učinil i v sychravý den zimní, kdy mlha ulicemi se vlékla nečistá, kdy vítr chvěl svítilnami, kdy po kluzké dlažbě se třásla noha dospělých, kdy domů, kdo mohl, chvátal. I tenkrát předběh chůvu, tenkrát rovněž dům našel. Ale běda! zamčena byla vrata ta těžce okována, on malý, aby dosáh k zvonci. ČekalČekal, co vítr fičel pusté po ulici, vyl v pustých zahradách a řinčel svítilnami. On čekal, stále čekal, pak začal plakat; zprvu tiše plakal, pak hlasně, usedavě... 123 Však nikdo nešel tou ulicí dlouhou a nikdo z domu nevyšel, neb nikdo pláč jeho neslyšel; pak skučel vítr, jenž tvrdý drobný sníh mu metal v líčka, kde splýval v horkých slzách... Když přišla chůva – tu již pozdě bylo, on radosti pláč ztajil, neřek slova, však brzo ulehl a těžce stonal a záhy umřel. Však oči, modré oči ty hluboké a drahédrahé, ty nezavřel, do dálky hledí jimi i v rakvi své, jak chtěl by svou lítost pro vždycky všem vrýti v srdce, všem, kteří se tu modlí, všem, kdo sem kvítí nosí, jak chtěl by říci matce své i otci, že nemoh domů! Ó jistě tam u zlaté brány ráje tak dlouho čekat nebude, snad zavře pod perutěmi andělů ty modrémodré, ty hluboké a drahé oči smířen a odpustí teď teprv, když je vskutku doma, že nemoh domů. 124
Básně v knize Život a smrt:
  1. Vstup.
  2. Pantoum ranní.
  3. Touha.
  4. Jitro na horách.
  5. Metempsychosa.
  6. Před deštěm.
  7. Illuse.
  8. Bývalému básníkovi.
  9. Pantoum polední.
  10. Klid přírody.
  11. Mythologické sloky v jeseni.
  12. Cestou od Čertovy stěny.
  13. Lesem.
  14. Měsíci.
  15. Pantoum noční.
  16. Světlušce.
  17. Když dílo tvé je dokonáno.
  18. Božská duše.
  19. Magnificat.
  20. Litanie lásky.
  21. Jahody.
  22. Píseň.
  23. Co víc?
  24. Píseň.
  25. Madrigal.
  26. Píseň.
  27. Madrigal.
  28. Píseň.
  29. Kameje.
  30. Píseň.
  31. Genre.
  32. Smutné sloky.
  33. Prostá kytka.
  34. Moje geranium.
  35. Causerie o astrách.
  36. I. Jarní.
  37. II. Podzimní.
  38. Ranní procházka.
  39. Stará loutna.
  40. Dvě básně.
  41. Večerní pantoum.
  42. Modřín.
  43. Pavouci.
  44. Zarůstá, divočí!
  45. Bolestné sloky.
  46. Západ.
  47. Pegasu na pečetítku.
  48. Daleko.
  49. Dolorosa.
  50. Dvojí život.
  51. Nebeské krajiny.
  52. Hrdé sloky.
  53. Sirena.
  54. Nemoh domů.
  55. Co platno?
  56. Divadlo světa.
  57. Resignace.
  58. Castrum.
  59. Otevřené okno.
  60. Klasy Rutiny.
  61. Málomocní.
  62. Leda.
  63. Narciss.
  64. Skřínka Pandořina.
  65. Pygmalion.
  66. Osudy.
  67. Noční hovor.
  68. Blánické zvony.
  69. Legenda Chuchelská.
  70. Ballada o Životu a Smrti.