IX. Nad vzrostlým lánem.

Jan Vřesnický

IX.
Nad vzrostlým lánem.

Teď nad ním stojí. – Bílou hlavu kloní a pohlíží, kde jaký plný klas, kde padla rez, kde pomoh’ déšť, kde čas, a co dal úhor, předělaný vloni. Srp zaznívá a kosy jasně zvoní, křepelčin volá vůkol milý hlas. Nad úrodou plá slunce zářný jas a poblíž luh a jetelina voní. Ó učiteli, jak tvá duše plesá, kdy „na tvém láně“ hojně požehnáno a pod kosou klas těžký k zemi klesá! Ty myslíš sobě: „Sil jsem, měl jsem péči, než zašlo slunce a jak svitlo ráno; buď, lide náš, vždy silnější a větší!“ 13