XI. Jsme světlonoši.

Jan Vřesnický

XI.
Jsme světlonoši.

Jsme světlonoši žití nad hlubinou: v ní hlučné lidstva stýkají se davy, žen, dětí, mužů tisíceré hlavy, jimž na trať k předu bouřné mraky plynou. Z nich klam a šalba s jedovatou slinou dští do pochodní, by dav kolisavý v před nemohl, kde pravdy výron zdravý jak slunce tryská nad hloub žití stinnou. Zda udržíme světla svého záři i proti vichru, na bouřlivé mraky, jež rozdmychují satanové – lháři? Či shasnou pochodně? – Než to se stane, my vrhneme je lidu přede zraky, ať jimi hloub, jíž kráčí, celá vzplane! 15