XV. Bílý dům.

Jan Vřesnický

XV.
Bílý dům.

Pode strání stromů ve náručí klidně dřímá chýžka vedle chýže, jedna výše, druhá, třetí níže a všem stejně potok šplouná ručí. Jako bílý květ kdy čistě vzpučí, tak se nad ně pne a přece víže k nim ten bílý dům a poutá blíže ves, jíž bouře vášní nezahučí. Jako k svatostánku každý zírá, kde se nápis „Našim dětem“ skví. To jich láska, naděje a víra. Nechať jinde lid náš odstrkují, zde ty domy vedou k vítězství, reky tuží a zbraň lidu kují. 19