XXX. Já viděl je.

Jan Vřesnický

XXX.
Já viděl je.

Já viděl je, ty žence mocných plecí, ty lesklé kosy, klasy ježinaté, ty luhy kypré, lány šíré, zlaté, i perly potu ode skrání téci. Já zřel ty dělce: ó vy chrabří reci, jež zápas šálí, přemlouvá a mate, zda v nivě české statně vytrváte a vlasti klidu dobudete přeci? Ó rolníče, ó dělníku ty prostý, já s úctou kloním před tvou prací čelo a k srdci vinu tvoje letorosty! Tu lásku k vlasti nedej vyrvat’ sobě a byť i kleslo pod břemenem tělo, ty děti své střez v každé žití době! 34