XLV. My jednotlivci.

Jan Vřesnický

XLV.
My jednotlivci.

My jednotlivci – my nic nejsme tady: jen okamžiku světélka jsme pouhá. Kdo více myslí, ten se pravdě rouhá a důkaz toho nalezne si všady. Však s jednou myslí jsme tak jako hrady. Hrad obstojí, byť času zhouba dlouhá zeď hlodala; a marně soků touha si čeká, že se zřítí na hromady. Zeď opraví se, nahradí se jinou. Ty zemřeš dnes, druh vystřídá tě jiný, jak dechy času stejnoměrně plynou. Však národ hříčkou vteřin vrátkou není a smést’ ho nelze zlolajnými slovy. Ten mužem, kdo než sebe vlasť víc cení. 49