Zjevení.

Zjevení.
Kráčeje po hrobech, Sám s sebou rozjímal jsem. Již slunce zhasínalo Za horou zelenou. Tu v šerém se vznášela oblaku večerním – Ztuhnutí krve mně to vyzradilo – Smrť mimo mne. „Proč tak pospícháš? Poznal jsem tě. Stůj! Ohlédniž se! Viz, hubitelko, zde! Kamkoli oko patří, Jen pahrbkové smutní Nic, nežli znaky zetlení A jak jsi řádila s jinými, Tak i s rodinou mou, s přátelstvem mým! Ó kdo tě zloupil z nejvzácnějšího, Co tvory mají – ze soucitu? Ó ty’s chladnější ledu, Jsi citu prázdna, vraždy chtivá smrti!“ Zbarvil se šerý oblak nachově, Skanula rosa, jako rosa slzná, A hlas se ozval jemný, líbezný: „„Vyplač se! Hoře tvé je veliké. A teď se na mne podívej! Jsemť já z těch vzteklic, kterých ty mně spíláš?““ 74 Oblak se rozpolil, A lepou tvář jsem spatřil, sníh a růži, Jak měsíc v květnu, třpytilo se oko, Úsměv pohrával povážnýma rtoma, Svěží, co mladé listí, byly údy, Souměrné, stříbrostkvělé – V ramenou zjevu robě leželo. „Ty’s zase vraždila? Tak útlý tvor? Jsi přece ukrutná. Pryč ode mne! Nech být mě o samotě!“ „„Neodvracuj Se s takou nelibostí ode mne! Vždyť milostivý otec veškerenstva, Jak tebe, stvořil mne, jen k úkolu Jinému, než ty myslíš v trudu svém. Já nevraždím, nehubím. Přirozeným Podléhá tělo lidské zákonům, A hodina když přišla – nebyla-li Čím přispíšena nepřirozeně – Pak rozpadá se tělo samo sebou: Já žádného v tom nemám účastenství. Já stvořena jsem, abych při posledním, V kterémžto člověk uváz, zápase,zápase Přispěla ku skonávajícímu, Ho mrakotou svou zahalovala. By sladce zpitomělý méně trpěl, A jeho převlíknuvši v tělo nové, O mnoho krásnější, než zemské jest, Ho donesla do vlasti hvězdnaté. I toto robě v jarním oděvu Nového žití nesu odtud – tam. 75 Jak klidně dřímá a jak blaze sní! Již povinnosť mě upomíná. S Bohem! Až vyprší tvá lhůta, zavítám I k tobě, bych ti podala ruku k pouti.““ Tím šerý oblak vzhůru vznesl se. Já dlouho za ním hleděl, až mi zmizel. A s ním i bol můj mizel zponenáhla, Jak výzev květový se tratívá. Jen jednou ještě vzdechla si má prsa: „Proč žádného shledání bez skonání!“