U večer sylvestrový.

U večer sylvestrový.
Odbilo, a upomenut zvukem, Šel rok starý, kmet ten, věčně spát – A „k novému na zdar!“ zní to s hlukem, Ruka ruku tiskne mnohokrát; Sklénka cinká, a my opětujem „Na zdar!“, a k cinkání přizpěvujem, A zas „Na zdar k roku novému!“ Přejem vřele jeden druhému. Leč co zdarem rozumíme, bratři, Toť přemítat bude ke blahu. S myslí rozkochanou spojit patří Chladnou přísnosť, s citem rozvahu; Neb kde um se druží k veselosti, A bdí nad útroby horoucností, Tam věc nevystoupí z koleje, Mírou, v mezích dobře prospěje. Přede vším as snahu rozumíme, Když si „Na zdar!“ přejem společně; Neboť života si nevážíme, Co se v prachu vleče zpátečně, [133] Kde hruď nadšením se nerozhřívá, Člověk leda rozkošníkem bývá. Než tak žít, či vlastně živořit, Raděj, bratři, v hrobě tlít a hnít! Chop se tedy nás a hybej silou Naší celou snaha taková, Kteréžto by nad povšednosť hnilou Povznesla nás křídla orlová, Bychom skráň si věnci ovinuli, Ježby žádnou zimou nezhynuly! Na to připij jeden druhému: Nuže, na zdar k roku novému! Poletět však, jak šíp vypuštěný Bez směru, toť plaché bloudění. V horování slepém není ceny, Cíl svůj určitý mějž snažení! Slyšte! Chci vám jmenovat cíl stkvělý, Nechť ho krátký rozum, nedospělý, Dotýkává řečí hanebnou: Moudrosť to s korunou velebnou. Jakkoli se věk náš vědou chlubí, Ji je přece zřídka nalézti, Ač by lidstvo z vad, jež moří, hubí Blaho jeho, mohla vyplésti. K ní ať vroucí láskou zahoříme, V jejím náručí se utěšíme, Na to připij jeden druhému: Nuže, na zdar k roku novému! 134 A jí po boku dceř věčně stkví se, Spanilá jak růže májová. Tomu štěstí v srdci nezrodí se, Jenž v něm krásy její nechová! Starosvětské sice její jméno, Leč nebude jistě pohaněno V tomto čackém kruhu přátelském: Ctnosť to v půvabu svém andělském. Ctnosť nás, bratři, ocelovou zbrojí Ozbrojiž od hlavy do paty! Ať pak lají nám v tom divném stroji, Neoděným modní ve šaty, My v něm ve dne statně pokračujme, I se v noci z něho nevyzujme! Na to připij jeden druhému: Nuže, na zdar k roku novému! A celou-li projme vnitřnosť naši Svatá ona snaha dvojitá: Tehdáž žádná moc nás neustraší, Dráha naše nechť je trnitá, Naše síla odpor mužně zmaří, Mnoho výtečného se nám zdaří, A v nás mír a klid se uhostí S valným komonstvem svých sladkostí. K moudrosti a ctnosti tedy spějme Pevným krokem, neomrzelí! O statek se příliš nestarejme, Bůh jak udělil, tak udělí, 135 Jen když obludám se nepoddáme, V dvojné oné snaze vytrváme! Na to připij jeden druhému: Nuže, na zdar k roku novému!