Starého pěvce smrt.
Chladný vítr věje po hřbitově,
Luna z šedivých mraků vyzírá,
A starý pěvec sedě na rově
Struny harfy zpuchřelé probírá;
U radostném vidění
Na nebeské sklepení
Plaše zraky ztrhané upírá.
Hle v očích oheň jarý mu plane,
Kdy vzpomíná na mladosti léta,
Na své písně lásce věnované,
Na radosti, na žalosti světa;
Tu se touhou plamennou
Pěvci prsa mužská dmou,
Po snědém mu Iíci slza kane.
Touha ta k bratřím ho dávným táhne,
Jenž zde dřímají u věčném míru;
108
Duch po vlasti nad hvězdami práhne,
Chtě se mocně vytrhnouti z víru:
Aj tu se mu rozední,
A on sílu poslední
Sbéře a divoce do strun sáhne:
„O ty harfo má! jen ještě jednou
Zvuk vydej mi Iíbezně plynoucí,
Než mi zcela snědé Iíce zblednou,
Než uprchne z těla síla mroucí!
Tys mé žely slýchala,
Když mne zrada stíhala,
Tobě touhu svěřil jsem horoucí!“horoucí!
„DoprovoďDoprovoď již poslední mou píseň,
Věrná přítelkyně losu mého!
Toběť známa všecka slast i trýzeň
Srdce často bolně zklamaného.
Sny milosti blažené,
Vzdechy světu tajené,
Obojí jsem skryl do lůna tvého.“tvého.
„AchAch vy krásné, krásné sny mladosti!
Sladké ještě mi ve zpomínání!
Jenž jste slouly proudem mé radosti,
Příčinou nyní zas mého lkání!
109
Ach ve říši vyšších krás
Doufám zas uzříti vás,
V růžozáři rajského svitání.“
Chladný vítr věje po hřbitově,
Luna z šedivých mraků vyzírá,
A starý pěvec sedě na rově,
Na hasnoucí hvězdu zrak upírá.
Harfa pukne od žele,
Prasknou struny zpuchřelé,
A starý pěvec v pění umírá. –
110
Obsah.
Stránka
J. V. Sedláčkovi1
Jaromír a Vršovci2
Pád rodu Mysironského20
Muromská korouhev25
Stará věž31
Vodníkova nevěsta36
Rusalka39
Slepého krále smrt42
Horymírův skok44
Jezd pro nevěstu47
Hněvsa i Míra50
Svatba na Slavětíně54
Anjelska hora58
Umrlčí věnec63
Založení kláštera Vyšebrodského66
Drahomíra72
Rajská pělka76
Sv. Václav81
Sv. Ivan84
Marinčin pohřeb90
Děva v zoufání93
Pěvkyně95
Ubohý pastýř97
Božena100
Návrat z Palestiny103
Pěvec106
Starého pěvce smrt108
E: av; 2004
[111]