Zastaveníčko.

Jan z Hvězdy

Zastaveníčko.
Nespi, nespi, dívko krásná, Ostav měké lůžko své; HIe jak hoch i luna jasná Ven tě teď ve spolku zve! Neslyšíš-li strun mých znění? Již-li tě objímá sen? Či tebou mé nehne pění? O vyhlédni z okna ven! Zde stojím! Neníť tma hustá – A nežádám věru moc, Jen by tvá zašeptla usta: „Hochu drahý, dobrou noc!“ Jak by zněla slova z ráje, Proniknou mé duše noc; 18 Zazní struny – zazní háje, Zazní: „Milko, dobrou noc!“ Pak mé oči ještě jednou, Jevíce mé lásky moc, Vzhůru k okénečku vzhlednou, Zkazujíce: „Dobrou noc! 19