MŮJ BOŽE, JAKÝ SMUTEK MÁM!

MŮJ BOŽE, JAKÝ SMUTEK MÁM!
Můj bože, jaký smutek mám! Vše kol už spí, jen já bdím sám. Tak opuštěný proti tmám, tak nikým, nikým nechápán, si přemítám: Co bylo, co jsem dotud žil? Jen samé v děsu napjetí, a málo jen tak klidných chvil – jen samé paží rozpjetí a málo, málo objetí – vždy tolik, tolik vzdálený všech snů mých cíl. A teď, můj bože, nemocen, a nikým, nikým nechápán, všechny své sny ty tam, ty tam tak ubohý, tak sám a sám naproti noci němým tmám, konečným Bytí záhadám – Můj bože, jaký smutek mám! 58