MUKA PROMETHEOVA...

MUKA PROMETHEOVA...
Mít srdce citlivé a smysly rychle vzňaté, být při tom hrdý, bát se posměchu – Mít rozum zbystřený, jejž stěží zdání zmate, jemuž se neztají ni pohled v úsměchu – ni poškleb úsměchu, jenž, vítězný, se baví, a celá bohatá a sladká smyslů žeň, již připravují si ti malí tak, však zdraví – a při tom k lůžku, při tom k chorým snům být bezmocně tak připjat nemocen – jak Prometheus k skále připoutaný, dravými supy denně užíraný! Tam venku, na stráních, ve vesnicích a městech je krásně volno tak, tam tolik života! Tam život ve svých nejrůznějších gestech před svými miláčky své vlasy rozplétá! Tam tolik růží, bohatých a krásných, tak mnohým zadarmo se k hrudi připíná, že mnozí cynicky je pohazují v blátě – vždyť těm i nejkrásnější je tak laciná! I to, co doléhá v kout, kde svůj život žiju – života ohlas zdravím vnášený, 102 tak ještě bohatý je! – Jen já v martyriu, jak k skále přibodnut v svém koutě spoutaný – nežiju, živořím, nejednám, trpím jen, nemoci útrapám, jak supům, v pospas daný, bezmocen, nemocen! A to můj život nejen dnes a včera, však v malých obměnách po tolik dlouhých let....let... Je, Die, tvůj to trestající hněv na nadčlověcké plány Promethea? 103