GONČAROVŮV ROMANTIK.

GONČAROVŮV ROMANTIK.
Romantik z Gončarova – samý cit a cit, chtěl, stále klamán, věčnou lásku žít: Jen cit a cit, jen samý cit a cit, jen samou věčnost v samých extasích! Konečně poznal ji u dívky unylé: Jen cit a cit, jen samý cit a cit – jež chtěla jako on jen věčnou lásku žít, jen v přísahách, a vzdeších, objetích, celičkou věčnost v samých extasích! Oh, jaké omrzení, jaké zhnusení! Až naučil se klít Gončarův snivý rek! A konečně – ó hrůza! – v poušti marných dní úklady strojit ctnosti slečinek! A na konec – ó ideální cíl! – on, jenž vždy na štíru s tím „mrzkým kovem“ byl, se s bříškem narostlým, byť s trochu chladným srdcem s penězi rozšafně, muž vážný, oženil. Lze věřit Gončarovu, že ten jeho rek na Věčné Lásky sen tak zcela zapomněl? 159 Že tolik může změnit zkušenost a věk? Nebo spíš věřit snad, že ve všech avanturách, ať míň či víc jich v životě svém měl, on zapřít nedoved’ a také nezapřel svůj vrozený, osudný naturel, a že přes všechno znudění, a trpkosti, a žal, přes ironii svou přec hledal v žití dál své Věčné Lásky Fikci-Ideál? Je těžko rozhodnout, když Život kolem jest, a bytost člověka se na obruči s ním nahoru, dolů točí, a dle toho právě, po jaké vlečena je z mnohých světa cest, je kleštěna a formována jím. A tak je možno snad, Gončarov generál příhodu všední že a neskreslenou psal. 160