PTÁKU V KLECI.

Viktor Dyk

PTÁKU V KLECI.
Vesele zpíváš ve své klícce, ptáče, ač štěstí tvé tak omezeno, mělko. Od větve k větvi duch tvůj venku skáče, ty s bidélka si skáčeš na bidélko. Neb aspoň vůně proniká sem z venčíz venčí, van májový sem vane, rozkoš plodě. A slyšíš v kleci své, ať sebe menšímenší, jásavé zpěvy druhů na svobodě. Sám nejsi, ptáku, jako byl jsi v zimě. Sám nejsi, ptáku, v jaře všude vzkvetlém. Paprsky slunce, které zalily mě po zimním šeru, plní klec tvou světlem. Jsi spokojen tím? Vzals, co chabo, mělko? Sen zmizel, jako obláček se tratí? S bidélka vesel skáčeš na bidélko. Mám závidět ti, neb tě litovati? 55