PÍSEŇ JARNÍHO VEČERA.
Měkký večer... Hvězdy všechny
svítí jako usmíření.
V duši klidno, v srdci ticho –
samé snění, samé snění...
V duši klidno, v srdci ticho,
jako v svatém přítmí cely –
padá z hvězd mír usmíření,
a v něm zahlušen svět celý...
„Duše měkká, plná hudby,
Ty jediná, Ty má vlastní –
milujme se v tento večer,
povězme si, jak jsme šťastni!
Říkám Ti to v sladkém zmatku,
horoucně a rozechvěně,
nekonečným slovem lásky,
jako ještě žádné ženě!
Duše sladká, duše snivá,
roztáhni svá křídla k letu –
s bohem městu, s bohem ženám,
s bohem celičkému světu...!“
13