KRÁSNÝ SEN
Nic není krásnějšího na světě,
i když už všechno, všechno sklame tě,
než všechny věci v sobě obrážet
nějakým čistým, ostrým paprskem,
být života tak teskným zrcadlem –
a potom celý tento krásný svět
zkolébat smutným, snivým adagiem –
a kreslit jej tak: Vlastní duše snem,
jež miluje jej, umírajíc v něm.
Jsou melodie, jež jsme slyšeli
tak dávno dřív, než zjeven nám byl svět,
ty milujeme s divnou závratí –
ty v zašlý život volají nás zpět.
Ach, něco z těchto zvláštních melodií
zachytit v třpytu, ukrást Jiné Zemi,
a v lásce mystické, jíž struny duše nyjínyjí,
dát tvorbě z intuice vyznět prvky všemi –
nejasně, mocně, že by ucítit
z ní každý ihned musil vůni cizí,
z Jiného Světa, jiných dálných niv,
při které celá bytost rozplývá a mizí...
Věř, všechna realita i když sklame tě,
nic není krásnějšího na světě...
27