Nálady.
I.
I.
Dnes chvějou si mi světla plačtivě
na šinoucí se vlekle na dráze,
a hluky kol, jež v uších hučí mi
mě jemní sladce v tiché uspání...
Dnes bez vůle a bez ideí – sen,
jenž kolébá se mořem u večervečer,
je srdce mé. Vše mám tak měkce rád –
jen zaplakat, jen zaplakat...!
Blouznivý na spaní a na bdění zas mdlý
pláču si jemný sen těm, kteří uhádli
tajemství oněch krás, jímž Neznámý
citlivých slzy tvoří perlami.
[29]
II.
II.
Má duše dnes jen dálným snem
kocábkou v moři modravém
se světly v pobřeží...
Je cize, teskno v duši mémé,
ah polib mě můj bílý sne!
Lekníny, hvězdy – – – srdce mémé,
my v snění jednou umřeme –
umřeme krásně, tiše tak – – –
můj bílý sne...
– – – – – – –
Máš ruce jako samet sám
a oči, vím, že milují,
mě milují, mou duši mdlou,
zří do dálky a rády sní – –
ty oči ty tak miluji!
A je mi teplo u kamen
a je mi teplo u tebe –
vid’, neodejdeš bílý sne?
Ah polib mě – – ah polib mě!
[30]