Evoluce básníka.

Zikmund Winter

Evoluce básníka.
Viděl, že cosi velkého v světě se děje, že cosi velkého v světě se dělo, byl by rád všechno to ze srdce zpíval – tu však kdys uslyšel zpívat už jiné hlasy, soprány bílé i kontrabasy – i zastesk’: Co já bych zpíval? A zíval. Tož oděju vyřčené Tajemství do hábitu věčné Krásy, řek’ básník – a známým melodiím dal nový přízvuk své umdlené touhy. Pak ale přemýšlel o svoji Duši: Má duše má zpívat jen Tajemství vnější jasy po celý život dlouhý? A zhořkla mu pýcha na všechno, o čem kdys tvořivě sníval. Teď v dálku se dívá a veliká práznota v duši mu vzrůstá. Chtěl zpívat – a začal zívat – Hle, rytmem nádherným kterak mu sklenula v zívání ústa! [34]
Básně v knize Poezie:
  1. Housle v duši.
  2. Přítel Podzim.
  3. Komtessy.
  4. Jaro.
  5. Slavnost jara.
  6. Prší...
  7. Jarní déšť.
  8. Nálady.
  9. Žluté měsíčky.
  10. My.
  11. Bílé srdce.
  12. Labutě tesknily..
  13. První podzim.
  14. Touha po fialkách na podzim.
  15. Nálady.
  16. Spleen.
  17. Fragment.
  18. Jakobsen u moře.
  19. Evoluce básníka.
  20. Ballada o proměnění ženy v satana,
  21. Život a člověk.
  22. Partenza.
  23. Novalis na podzim.
  24. Patnáctiletý.
  25. Tajemství.
  26. Poslání.
  27. Duše a Vesmír.
  28. Tragedie Duše.
  29. Tajemná slavnost.
  30. Subtilní pantheista.
  31. Odlesky hvězd.
  32. Undina.
  33. Musica sferica.