Musica sferica.

Musica sferica.
Obklopen Mudrc samotou díval se do vesmíru, jak víří tancem, hudbami, hudbami v tanci – tancem v sférické hudbě nesmírné, co Krása v Harmonii! On k Makrokosmu takto děl, zpit v něm a nadšen z něho: „Veliký Bože, Valčíku, Narkoso, Harmonie! Chci za skýtanou blaženost dívat se Tobě věčně! Navždy zanechám Chaosu v městech a lidech a řeči, a utonu v Tvém mlčení, mlčení hudby větší! Budu jak bílé narcissy, jež všednosti se štítí a na svých stvolech, záříce, v objetí nebes svítí. Z Tebe se roní Bolestné, Bolestné spájené Šťastným, hle hvězda jak tančí ze hvězdy, kol hvězdy a prvá kol sebe, tisíce rodí jediná a všechny v kolotu zvoní, třesou se, krouží dokola daktyly hudbou i tancem! Veliký Bože, Valčíku, Narkoso, Harmonie! Chci za skýtanou blaženost dívat se Tobě věčně!“ A Makrokosmus zavolal jak veliký zvon v hudbě: „Obraze z mého obrazu a dechu z mojí duše, rci, pročproč, nevěře že’s můj synsyn, voláš tak po mně, Otče? [59] V údolí sejdi zelená do utěšených dědin, u prvých poslyš potůčků jich písni melodické, jdi širou polí a naslouchej v šumění klasů snům země a písni skřivanů vysoké a naříkání větrů: A bude ti vše splývati v jedinou hudbu v duši, sfér hudbu poznáš ve větrech nesenou z dálných výší, sfér hudbu uslyšíš v rytmu vln a kolébání moří. V daktylech země tančí si ve valčíku tisíci světů, v daktylech mizí keř i strom k tvoření zázračných květů, sfér hudbu uslyšíš v ruchu měst, rachotu vozů a beden, buď Uchem Uvnitř a uslyšíš, jak splývá vše v refrain jeden! A až zas uzříš horizont s milliardami světů, tma hudbou se snese na zemi, slavnostní ve svém sletu, až doma při hudbě na krbu usedneš v unavení – buď Uchem Uvnitř a uslyšíš vše denní zvonění, vření, vše přes sebe znící v moři not, jak do sebe tyto se lijí – v jediný akkord splývati, kosmickou harmonii! A poznáš náhle v extasi a velkého významu tuše, že’s přírodou, že’s synem mým a dechem z mojí Duše!“ Zvedne se Mudrc ze země a s pýchou pohledí k výši, jde do hvozdů hlubokých laděním, kde z větrů jen hudbu slyší, tančící vidí jeleny, tančící vidí laně, jde do polí, potká v objetí dva milence, pohlédne na ně, u vytržení staví se před sférickou hudbou zde znící, neb ejhle, v rytmech tance hvězd hovoří milující! 60 Jde v šíro, slyšíslyší, jak z oblohy sopránem ptactvo zpívá, basem si hvozdy odhučí a obé zázračně splývá, i hvězd musica sferica mystická k zemi se snáší jemně, co z pouště lev vyje do dálek veliký smysl země. 61 OBSAH.
Předmluva3
I. Housle v duši7 Housle v duši9 Přítel Podzim10 Komtessy12 Jaro13 Slavnost jara14 Prší15 Jarní déšť16 Nálady I.17 II.18 III.19 Žluté měsíčky20 My21 Bílé srdce22 Labutě tesknily23 První podzim24 Touha po fialkách na podzim25
II. Reflexe27 Nálady I.29 II.30 Spleen31 Fragment32 Jakobsen u moře33 Evoluce básníka34 Ballada o proměnění ženy v satana35 Život a člověk36 Partenza37 [62] Novalis na podzim38 Patnáctiletý39 Tajemství41
III. Myšlénky a Hymny45 Poslání47 Duše a Vesmír49 Tragedie Duše50 Tajemná slavnost52 Subtilní pantheista53 Odlesky hvězd55 Undina57 Musica sférica59
E: až; 2004 [63]