LUNA.

LUNA.
V ideální výšce, smutná, osamělá, marně svítíš: Jemná Myšlenka je bytost Tvoje celá – ty to cítíš... Bledá sensitiva s nyvou lící touhy, krásná, pláš – nitě stříbrné a útlé – divy subtilnosti – cudně tkáš. Věčné pouti bledé Osamění! Bílá Vznešenosti ideálních snů! Syntheticky čiré o Snu Zamyšlení! Smutku nesený tak němě v daleku! Básník ubledlý se ku Tvé výši dívám v marných snech – jako Ty o Útlé Kráse zpívám dívčích něh. O bytosti z magnesia bílé, jak Tvůj třpyt, nevýslovné štíhlé, o níž možno pouze snít. 95 Touha nedosažitelná ty ji znáš! Sny, jež v Marnu svítí – ty je tkáš. – To, co duše zde jen v podobenstvích nalézá: Subtilního Ženství vzácně stkaná Synthesa. Věčné touhy marné rozesnění! Pouti marná v Ideálu Říš! Muka krásná, kterým konce není – Smutku, který duši povznášíš! V ideální Výšce, smutná, osamělá Sestro má – Ty, jež sen můj sdílíš, krásná, vzdálená – svůj sen narcissový dále snuj – a zde v smutné zemi, kde se všechno mění, dopřej básníkovi Obraz svůj! 96