HYMNA DIONÝSOVI.

HYMNA DIONÝSOVI.
Můj bože, tančit! Tančit život celý, v náručí horkém, věčně rozechvělý, s opilou hlavou, zraky přivřenými, – tak kolébat se v tanci život celý... Oh Dionýse! Bože Opojení! Ať každý kročej náš se v pohyb tance změní, ať každá myšlenka jak výkřik Archimedův nás znovu unese vždy v tance vytržení... Ať více nežijem – to učiň, Dionýse, náš život proměň v samé opojení! Jak láhev vína zlatě perlícího ať naše hlava září myšlenkami – až s šíjí zvrácenou a zraky přivřenými se celá poblázní do vytržení svého... Jen hudbu slyšet, stále slyšet hudbu, svůj tanec vystupňovat extaticky, přes tíhy myšlenky i hmoty země sudbu žít v bengálu, žít pro vždy víc než lidsky! Oh Dionýse, Bože Opojení, hoď na nás růže nebo vavříny, 108 jen ať se život náš u samou slavnost změní, v jediné, nekonečné, nekonečné snění, v závratný tanec, věčný, jediný... Ať s vlasem vlajícím a s vyvrácenou šíjí se kolébáme zpiti snem i ženou, u nekonečné tance melodii s hlavou jak zlaté víno rozperlenou – nadzemskou hudbou stále více štváni do závratného tance bez přestání... 109