ZBRANĚ BARBARŮ.

ZBRANĚ BARBARŮ.
V rytířské síni v dumách jsem dlel, na starém hradu mezi lesy, po stěnách staré zbraně jsem zřel: meče a palcáty v prapodivné směsi. Na štítech hesla pěkná jsem čet, zřel těžké titanské ty meče, fatamorgana zapadlých let,let vzkřísila v duši mé turnajové seče. Přerůzných barev praporce zřím, jak v soulad vábný vše se druží, bojuje každý za heslem svým mečem a přímo, jak sluší vždycky muži. Poctivou zbraní pádný též cep, ten měl náš sedlák místo meče, statně jím bušil v šlechtickou leb – nejsou mu v pohanu chrabré jeho seče. V moderní době bojujem též, za volnosť lidu, vědy, víry, útočí na nás despotů lež: bože můj, buďme v tom boji bohatýry. 20 V okovy nedá spoutat se duch na širém poli vědy, krásy, s druhem též někdy utká se druh, není však soubojem rváti sobě vlasy. Myšlének meče – břitká to zbraň za všechny ideály svaté, netřeba k boji divocha dlaň, jež s luku vypouští střely – jedovaté. 21