VESELÁ BALLADA O DOBRÉM SPANÍ.

VESELÁ BALLADA O DOBRÉM SPANÍ.
Po dlouhé době spal jsem opět zdravě: dnes ráno vstal jsem čilý jako pstruh! jak v kraji po bouři, tak dnes v mé hlavě, chmur mračna zašla, vane svěží vzduch. Jsem rozpustilý jako syté dítě, pln slunné nálady, mám na rtu smích, mě starý šašek Humor jal v své sítě, kol rozvířil rej gnomů skotačných......skotačných... Já že jsem vesel? – Venku jitro šeré mi halí Prahu v roucho truchlivé, chlad mlhy podzimní se v jizbu dere, a na střechách zřím jíní šedivé. A přec jsem vesel! – Sedám k vonné kávě, pojídám s chutí špičku rohlíku, pak žurnál svůj čtu klidně, usměvavě, ba, – i svých veršů pádnou kritiku. Z té rád zas poznávám svou novou vadu: že prý vše v básni povím z plných plic, že moje krajiny jsou plny chladu, že dím jen to, co píšu – více nic. Ó, v kritice té se mnou proces krátký: nad básní mou prý v dumách nelze snít, vše řeknu v básni, nic však mezi řádky, jak v pravém umění má vlastně být. 38 (Máš pravdu, kritiku! – Jsou mnohé básně, kde autor neřekne nám v řádcích nic, nad básní takovou lze sníti krásně, ta báseň na rubu má vlastně líc.....líc...) Já dočet kritiku....kritiku... jsem vesel dále – a přece varovný z ní vane hlas, že s verši mými hatí se to stále, a tak že sotva dojdu na Parnas....!Parnas...! 39