Sobě do památníku.

Emanuel z Čenkova

Sobě do památníku.
Ó samotáři bledý, zachmuřený, stesk po náruči tajůplné ženy ti kalně zírá z očí rudě mdlých; kol v žití lásky hravá píseň zvoní, proud polibků se sladce s retů roní, a ty smíš líbati jen rty žen prodajných. Zpěv druhů tvých při víně slávy, štěstí v tvou hořkou duši výsměšnou je zvěstí jak blaha cizího vždy ozvěna... Ty cítíšcítíš, jak jsi stráž tu osamělá, pot únavy ti splývá mdlobou s čela, jdeš větrem, bouří – klesají ti kolena. Tak někdy chodce v horách za vichřice déšť krůpějí šlehává ostře v líce: a chodec hledí v dálku kamsi níž, kde v zlatě paprsků se pole vlní, vzduch modrý leskem div zrak neoslní, a nad vším rozlévá se požehnání číš. [31]
Básně v knize Eros a Psyché:
  1. Moje jaro.
  2. Jarní vycházka.
  3. Chvíle štěstí.
  4. Večer.
  5. Neznámým milencům.
  6. Andante...
  7. Lesům.
  8. Dech země.
  9. Motiv romantický.
  10. Mlhavé dny.
  11. Píseň domova.
  12. Podzimní klid.
  13. Políbení.
  14. Sobě do památníku.
  15. Z toulek samotáře.
  16. Horský květ.
  17. Pozdrav Šumavy.
  18. Lesní zátiší.
  19. Studie z mojí ulice.
  20. Jindy a nyní.
  21. Farář.
  22. Štědrý večer.
  23. Cizinka.
  24. Idylla.
  25. Illuse.
  26. Rozhovor.
  27. Z dětských vzpomínek.
  28. Láska bez lásky.
  29. Doloroso.
  30. Zašlé lásky.
  31. Starodávný motiv.
  32. Jarní motiv.
  33. Vždy ku předu!
  34. Návrat na venkov.