Jindy a nyní.

Emanuel z Čenkova

Jindy a nyní.
Byl majorem... Teď v malé tiché ville jak žitím schvácen tráví klidné chvíle a zřídka v doby zašlé zajde zpět, kdy stál za smrtných žní tak zarputile a chladně vídal padať mužů květ. Teď v parnu dnů při zlatém léta žáru, by v nečinnosti unik’ nudy spáru, jde k říčce s prutem, vlasem, udicí a celé hodiny, vždy při rozmaru dlí nehybně nad vodou proudící. Do villy podvečerem pak se vrací, k své vonné zahradě, kde hnízdí ptáci, a zalévá, záhony pleje hned a líto je mu, při dětinné práci kdy zří – že utrh’ mu kdos milý květ. 47