OTEVŘENÉ OKNO

Viktor Dyk

OTEVŘENÉ OKNO
I. I.
 Bylo to dusno, byla tesknice? Otevřels’ prudce okna světnice. Nejsi tak sám, když s tebou noc. Tu patře na věci a životy ptal jsi se naivně noční temnoty, věda, že nedá odpověď. A vyhlížeje v nekonečnou dál vzduch letní noci dychtivě jsi ssál, zápasů lačný, lačný cest. Přes vrch a dol, přes vrch a dol! A opakovals’ hrdě noci kol: I to je krásné, nenalézt! 48 II. II.
 A nyní zase noc a zase tma. Zas jako tenkrát stojíš u okna, po letech znova ptáš se teď. A na věci zas patře, životy, se mlčelivé tážeš temnoty věda, že nedá odpověď. Poražen stokrát, cíle nespatřiv, zápasů nových dychtiv jako dřív, cest, jež se těžce proklestí, hlas stejné touhy chtěl bych slyšet kol. A stejnou radost, stejný cítit bol. Bylo by krásné, nalézti. 49
Básně v knize Anebo:
  1. POHÁDKA Z ROKU 1912
  2. NERVOSNÍ PÍSEŇ ROKU 1913
  3. V DNECH NEJISTÝCH...
  4. POTULNÝ PROROK
  5. JEREMIÁŠ
  6. BEZ NÁZVU
  7. POHÁDKA Z ROKU 1915
  8. KRUTÝ DAR
  9. PROMENÁDA DIOGÉNOVA
  10. 1915
  11. DOJEM
  12. KRAJINA
  13. VÝKŘIK
  14. SMÍCH
  15. OTEVŘENÉ OKNO
  16. SEN
  17. PTÁKU V KLECI
  18. CESTA
  19. EPILOG
  20. SCHLEMIHL
  21. ZTRACENÉ ILLUSE
  22. MÁJOVÁ IDYLLA
  23. NA HROB NEZNÁMÉHO
  24. POZDRAV NA CESTU
  25. POZDRAV NA JINÝ BŘEH
  26. ANEBO
  27. ODPOVĚĎ NEZNÁMÉMU
  28. APOSTROFA
  29. JÁ BYL JSEM SMUTNÝ
  30. I. NOC NOVOROČNÍ
  31. II. NOC ÚNOROVÁ
  32. TO JE TA VYVOLENÁ ZEMĚ...
  33. CESTOU PODÉL POTOKA