SEN

Viktor Dyk

SEN
O velikém klidu snilo se mi. Slunce září, pod skalou je lom. S výše strom na pozdrav mi kyne haluzemi. Strom, jenž květy bohatě tak vzkvétá. Hrajeme si s druhy. Jarní den. Sen unáší mne v dětská moje léta. Za svým keřem na dobrém jsem místě. Doupě mé mne dobře utají. Oči hledají. Čekám klidně. Nenajdou mne jistě. Obehrál jsem tolik spoluhráčů. Teď však čas je. Čekám dlouho již. : nevím, zda se usmívámusmívám, či pláču. Co že nejdou? Večer táhne plání. Nekráčejí. V hnízdě mlkne pták. 50 Jak? Zapomněli. Tož na neshledání? O úzkosti velké snilo se mi. Noc už přišla, pln je zrady lom. Strom jako přízrak kývá haluzemi. Chladný vítr dotkl se mi hlavy. Tráva vlhne rosou. A já sám. Tich se ptám: Jste vy, větve, tolik nedočkavy? 51