NA HROB NEZNÁMÉHO

NA HROB NEZNÁMÉHO
Začarovaný prolomil jste kruh a Oblomovů zbyl se mdloby škodné. Hrd, pospíchal jste splatit čestný dluh života svého zemi svojí rodné. Pod vzdálené jste země oblohou snil o domově, o krásnějším žití. Bil jste se za ty, kteří nemohunemohou, a za ty, kteří nechtějí se bíti. Nedůvěřujem’ póse hrdiny, jež s marností se chladně loučí světskou. Snad též vám byly těžké hodiny, když zahradou jste kráčel Olivetskou. V požáru dýmu, za hřímání děl noc byla někdy vražedná a chladná. A Pokušitel slovy písma děl: „Jestliže budeš klaněti se, padna – –“ A někde doma, v hluku ulice po moudrosti se jiná moudrost rojí. 78 Chodili jsme tam, rozumujíce: „Je život jeden. Povinnost je dvojí!“ Vy mladistvý však upíral jste zrak do budoucnosti, jež je nedohledná. A řekl jste, když síru soptil drak: „Je život jeden. Povinnost je jedna.“ V té době krisí, v době katastrof šel jste a zašel v mladém, krásném spěchu. Své strofy kladu na neznámý rov. Dobrou noc, muži! Spěte ve cti, Čechu. 79