HOŘKÁ EPIŠTOLA.

Emanuel z Čenkova

HOŘKÁ EPIŠTOLA.
Mé duše zvonem hrana dumná zvučí, ať kohokoli sobě vzpomenu: zde každý naplnil mé srdce žlučí, neb hodil do cesty pár kamenů! I nejdražší můj soudruh na Parnassu mne uštkl někdy jedovatým rtem, – mou duši rozbouřila v lásky jasu má milá výčitek svých zármutkem... Ó všichni,... všichni lili krůpěj jedu v květ duše mé a otravný svůj smích, a každý ranil občas při pohledu pod maskou jidášskou slov zdvořilých. 43 Tak pročítám-li knihu svého žití, z mé hrudi zavane vždy bolný vzdech, že teprv teď dovedu oceniti tvou lásku, matko, úsměv na tvých rtech! 44