DIVOKÉ PTACTVO.

Emanuel z Čenkova

DIVOKÉ PTACTVO.
Když padá mráz, a šedem bez ustání jen sníh se chumelí do mrtvých plání, tu k lidským chýžím přijde ptactvo blíž, – to ptactvo divoké z hor, skalních tesů, jež volnosť miluje svých šírých lesů a svobodný let v nedostihlou výš! Zřím z okna... Vichr venku výská, svistí, jak drobně bílých kvítků sdrané listí tam tančí sněžných vloček tisíce, jim hudba větru skočnou píseň duje – a moji samotu teď obletuje hladových ptáků pestrá směsice. Ó ptáci lační! – trudno na vás zříti mně, básníku, jenž dvojí soustrasť cítí, 58 vás vida bázlivé jít k domům blíž: vždyť poetům se přihází to zhusta, že chleba nemají jich zpěvná ústa, že hlad je sráží níž – ač tihnou výš! 59