Obrazy.

Emanuel z Čenkova

Obrazy.
Jsem v kleci pták a města vězeň chorý, jejž nemoc bledou stopou líbá v tváře... Tu často toužím v les a v modré hory, směs pestrou vida v krámku obrazáře. Den co den stavím krok tam podle zvyku, bych půvaby zřel jižních večerů, neb zdivočelou Švýcar romantiku a koupal zraky v snivém jezeru. Jak spadá s duše všední pavučina, když v illusí těch třepetavém roji, z nichž každá sladkým kouzlem srdce spíná, vždy zdá se mi, jak dýchám vůni z chvojí, jak slyším proudem hřmíti vodopád, jak piju zlatý paprsk letní záře a slyším bouř, ledovců cítím chlad – v uličce dusné v krámku obrazáře! 54