Bez masky.

Emanuel z Čenkova

Bez masky.
V tom plesu maškar, který sluje žití, kde tančí závisť, nadutosť a lež, ty dívko nezkušená, zvyklá sníti, ty svěží a hezounké kvítí, ty dítě – co v tom karnevalu chceš? Slyš, hudba divoce tu jásá, kvílí, jak vlny moře hučí lidstva rej; v něm chceš-li žít, můj šotku roztomilý, z těch mask, jež po mrtvých tu zbyly, si vyber jednu na svůj obličej. Já básník, jenž tu nejdu v přestrojení a jako ty, co cítím, povím též, tak rád bych vtiskl ještě políbení na tvář, kde posud maska není, ni líčidlo, ni přetvářka, ni lež! [59]