V lenošce.

Emanuel z Čenkova

V lenošce.
V lenošce vetchý děd tak tesknou chvíli již dávno neměl jako dnes; skla oken chřestí, vítr v krbu kvílí a vnučka, šotek jeho roztomilý, šla večer s matkou na svůj první ples. Co dělat? – Hledí v nudě na tapety, jak počítal by jejich zlaté květy, nemůže usnout, ač by rád, a hvízdá valčík, před mnohými lety jejž jako mladík v plesu slyšel hrát... Jej tehdy tančil s nebožkou svou ženou, – byl zimní večer jako dnes – když v hladkou síň a jasně osvětlenou a dechem čerstvých růží prosycenou tam přišla s matkou na svůj první ples. 61