Šotek z hor.

Emanuel z Čenkova

Šotek z hor.
Za chladných večerů, vždy při klekání, rád vídám jít za stádem, vlhkou strání pasačky malé skotačivý zjev, tu lesní vílu leskle hnědých skrání, jíž splývá s retů horských písní zpěv. Vesnice tichá pro ni celým světem, – vždyť neslyšela nikdy hluku měst – víc nežli s lidmi mluví s ptákem, květem, dny žití tak jí plynou klidným letem a duše jako leknín čista jest. Vždy v onen čas, kdy v dáli za horami síť městských ulic vzplane svítilnami a tmavým večerem zní vír a řev, zní jako modlitba zde pod hvězdami v zákoutí horském prosté dívky zpěv... 65